- hovorová slova – v běžné mluvené řeči, nejsou zcela spisovná, tvoří přechod ke slovům nepatřícím do spisovného jazyka (např. koukat, pořád, trable, bezva)
- knižní slova – vyskytují se pouze v psaném literárním projevu, v ústním projevu je lepší se jim vyhnout (např. jeseň, rov, člověčenstvo, sličný, pocelovat)
- básnická, umělecká slova (poetismy) – užívána v umělecké literatuře; slova neobvyklá, málo slýchaná, a proto umělecky působivá (např. luna, oř, jiskrooký)
- slova odborná (termíny) – bez citového zabarvení; přesně pojmenovávají představy a jevy jednotlivých vědních oborů (např. matematické – jmenovatel, dělenec; lékařské – pohrudnice, anémie; jazykovědné – předložka, skladba, sousloví; fotografické – expozice, clona)
- publicistická slova – patří k prostředkům publicistického slohu (např. platforma – východisko, základna; superman – nadčlověk); trend – směr vývoje)
- slova obecné češtiny (interdialektismy) – snaha po jednoslovném pojmenování skutečnosti (např. tryskové letadlo = tryskáč), mnohá jsou cizího původu a mohou mít citový přízvuk (např. štrúdl, kšeft, fusekle, hausnumero)
- slova nářeční (dialektismy) – omezena na určitou místní oblast (např. lichva, ogar)
- slova oblastní – odvozena z nářečí tzv. nivelizací a užívána na větším území (např. kytka, holka, dědina)
- slova slangová – užívaná v běžném neoficiálním pracovním styku příslušníků různých oborů a zájmových skupin (např. slang technický – ještěrka, francouzák, kastle; slang vojenský – vojcl, bažant, lampasák, lapiduch; slang sportovní – mičuda, půlka; slang obecný – mejdan, ohoz, volňásek)
- slova argotická – užívaná lidmi určité kasty, pro nezasvěcence mají zůstat tajná (pokud ztratí na své tajnosti pronikají tato slova do slangu – např. lapák, chlupatej)
- některá slova jsou užívána běžně, bez omezení, jiná řidčeji, zvláště taková, vedle nichž existuje běžná náhrada (např. lodice, ječný)
- některá slova jsou zcela řídká, užitá třeba jen jediným spisovatelem (např. odlehlina = odlehlé místo, Třebízský; ledoví = ledový povlak, Rais; pastelovat = namalovat pastelem, Machar)
- historismy – slova označující jevy zanikající nebo zcela zaniklé; jsou vlastní některému historickému období minulosti, nebo pojmenovávají předměty dnes nepoužívané a neznámé (např. řemdih, chán)
- archaismy – slova a slovní spojení již neužívaná a většinou nahrazená jiným slovem nebo slovním spojením (např. úděl = osud, fraucimor = ženský pokoj + ženské služebnictvo, vysoké učení = vysoká škola, mocnář = panovník)
- slova a slovní spojení zastarávající – z užívání postupně ubývají (např. úbytě, artilerista, ctěný)
- neologismy – slova nově utvořená nebo přejatá
- zdrobněliny – vytváří se od podstatných jmen koncovkami –ek, -ík, -ka, -ko (např. stromek, koník, knížka, dřívko), -eček, -íček (např. stromeček, koníček, knížečka,, dřívečko)
- slova důvěrná, familiární – užívají se v rodinném prostředí (např. maminka, dát pac)
- slova domácká – především obměny křestních jmen (např. Maruška, Mařenka)
- slova mazlivá a dětská (např. bebí, papání, bumbat)
- slova hanlivá (pejorativní) – vyjadřují záporný vztah mluvčího k pojmenované skutečnosti (např. cizák, fintil)
- slova zhrubělá – vyjadřují odpor, nenávist k pojmenované skutečnosti (např. cvok, čumák, kec)
- slova vulgární – užívaná při nespolečenském a hrubém způsobu vyjadřování (např. rajda, bordelář, blbec)
abi77