Gymnázium F. X. Šaldy Petr Rozmajzl, 4. B, šk. rok 06 - 07
Nejstarší světové literatury
(orientální a evropské)
Orientální literatury (lat. Orient = východ) jsou souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku. Nejstarší písemné památky byly vytvořeny orientálními kulturami, které zakládaly první státní zřízení (Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína aj.) v příznivých přírodních podmínkách. Potřebu písemných záznamů vyvolala centrální správa. Zpočátku ji plnili jen úřední, správní a náboženské dokumenty, později i „umělecká literatura“. V době kdy v Evropě vládl v „pravěk“.
LITERATURY ORIENTÁLNÍ
· Sumerská literatura – na území tehdejší Mezopotámie (mezi Eufratem a Tigridem, dnešní Irák) vznikl nejstarší epos světové literatury, ale i nejstarší literární památka vůbec. Texty byly vytlačovány rákosovým stéblem do měkké hliněné destičky, která se nechala vysušit na slunci.
*EPOS O GILGAMEŠOVI – první zmínky už 2. tis. př. k. (akkadský zápis)
CHAMMURAPIHO zákoník – první zapsaný zákoník 1780 př.k.
· Staroegyptská literatura – písemnictví vzniká na konci 4. tis. př. k. V této době se vyvíjí obrázkové písmo (hieroglyfy), které bylo rozluštěno v roce 1822 Francouzem Champollionem.
KNIHA MRTVÝCH – nápisy vkládány nebo psány na sarkofág, dávali typy
*VLASTNÍ ŽIVOTOPIS SINUHETŮV – krátká autobiografická povídka
· Indická literatura – rozvíjela se na území dnešní Indie a Pákistánu (centrem se stala povodí řek Indus a Ganga). Nejstarší památkou jsou védy (posvátné vědění) – v nich Indové velebili své bohy, většinou zosobněné přírodní úkazy. Byly psány védským jazykem (později sanskrtem). Rozsahem jsou védy 6 větší než bible.
RÁMAJÁNA – hrdinský epos o životních dobrodružstvích prince Rámy a jeho věrné chotě Síty
MAHÁBHÁRATA – velké vyprávění o Bháratovcích, nejrozsáhlejší epos světové literatury, zároveň encyklopedie indických kulturních tradic.
KÁMASÚTRA – umění milovat, autor Vátsjájana
Hinduismus – 300 mil bohů, tři základní Brahma – stvořitel, Višna – udržovatel, Šiva – ničitel. Základní myšlenkou je stěhování duší po smrti, o podobě příštího života rozhoduje karma (souhrn všech skutků). Osvobození z koloběhu znovuzrozování a splynutí s bohem se nazývá NIRVÁNA.
Buddhismus – zakladatel Siddhártha Gautama, žil v přepychu, opustil říši a začal úmyslně živořit, poté zvolil střední cestu života, dosáhl osvícení, nirvány, splynutí a stal se Buddhou.
· Čínská literatura – politická a kulturní centra se soustředila v povodí řek Chuang-che a Jang-c-tiang (Žlutá a Velká řeka). Čínská kultura má smysl pro zaznamenávání historie.
HOVORY – filosofická próza, sbírka Konfuciových výroků
Konfucianismus – usiluje o nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování
Taoismus – založil filozof Lao-c, nabádá člověka od osvobození, splynutí s přirozenou cestou života tao
· Arabská literatura – umění, které se vyvíjelo z principů islámu a expandovalo do okolních zemí.
KORÁN – základní text islámu, zachycuje zjevení proroka Muhammada, dílo ustanovuje celkový kodex muslimského života a dává základ islámského práva, kapitoly se nazývají súry, svatá kniha muslimů
· Hebrejská literatura – je v úzkém slova smyslu umění starověkých palestinských Židů, užívajících hebrejský jazyk. Největším přínosem pro světovou kulturu se stala bible (řec. biblia – knihy)
BIBLE – písmo svaté, nejčtenější a nejrozšířenější kniha na světě, soubor textů, skládá se ze Starého a Nového zákona. Starý zákon je starší soubor knih psaných hebrejsky, obsahuje pět knih Mojžíšových (pět tór- Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium). Nový zákon – jádrem jsou 4 evangelia (radostné zpěvy) – jsou to čtyři odlišná svědectví o Ježíšově životě. Obsahuje i Epištoly – listy určeny prvním Židům a Zjevení Janovo (Apokalypsa) – odhalení jehož cílem je ukázat skrytý smysl událostí, zvěst o jedinečné slávě Ježíše (o konci světa a posledním soudu). Postavy se staly mocným inspiračním zdrojem pro světové umění.
Překlady bible – přeložena přibližně do 1800 jazyků a dialektů
Překlad do staroslověnštiny – Cyril a Metoděj. Nejslavnější překlad Jana Blahoslava (1564)- vzorová ukázka tehdejší moderní češtiny.
V době kdy Židy stíhaly katastry pojali autoři starého zákony příběhy pro vysvětlení KDO? JAK? PROČ?
LITERATURY EVROPSKÉ
Antika (z lat. Antiquitas = starobylost, starý věk) je novodobé označení pro starověké období, ve kterém byly vytvořeny v řecké a římské společnosti kulturní hodnoty, jež se staly základem evropské vzdělanosti. Říká se, že v mýtech je ukryta veškerá moudrost lidstva a že právě v nich spočívá klíč k pochopení světa. Základ evropských kultur.
Mýtus – báje, soustava příběhů do nichž lidé vložili představy o vzniku světa, jeho povaze a životě pozemském. Zárodek věd. Postavy bohové, polobohové, lidé. Vyklad světa nerozumový, bohové rozhodují o osudu lidstva.
· Řecká literatura – řecké kmeny se usadily na jižní části balkánského poloostrova. Čtyři období literatury: prehistorické, archaické, klasické, helénistické (Alexandr Makedonský).
HOMÉR (Ilias, Illion -„Trója“ : epos líčící závěr střetu Řeků a Trojanů)
(Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění krále Odyssea, a jeho návratu do rodné Ithaky)
SAPFÓ basníkářka, která zřídila na ostrově Lesbos „Dům múz“. Lesbická láska. Dílo: Modlitba k Afroditě, Písně
ANAKREON básník, verše oslavují lásku, víno a radosti. Anakreontika – „Milostná poezie“
EZOP bajkař, psal v alegorii (jinotaj), na konci didaktické poučení (zpracovával ho La Fontaine, Puchmajer) – Husa a jestřábi
SOFOKLÉS básník a dramatik, nejvíce pozornosti klade na morální volbu, přivedl na jeviště tři herce, zavádí princip „deus ex machina“ – bůh ze stroje.
*KRÁL OIDIPUS
ARISTOFANES nejstarší autor komedií, jeho dílo poukazuje na údálosti politického a kulturního života. Díla: Ptáci, Vosi, Mír
PLATON filozof, díla psány formou dialogu, učenec Sokratův. Dílo: Ústava - rozpracované představy o státě a jeho fungování
ARISTOTELES největší myslitel starověku, žák Platona, vychovatel Alexandra Velikého, zakladatel logiky.
POETIKA – pojednání o zásadách slovesného umění
· Římská literatura – vzniká římská komedie (římská kultura vzniká z hodnot, které založili Řekové). Když je Řecká kultura na vrcholu, tak kmen Latinů v Itálii, ji přejímá od Etrusků (Řekové). Hrdinové – zamilování mladíci, dívky v otroctví…
PUBLIUS VERGILIUS MARO básník, podporoval snahy o obnovu římského impéria. Díla: Aeneis (epos o hrdinovi prchajícím z hořící Tróje), Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické).
PUBLIUS OVIDIUS NASO básník, nejnadanější autor, zbytek života trávil ve vyhnanství u Černého moře. Díla: Proměny, Umění milovat
MARTIALIS kritik římské společnosti, tvůrce EPIGRAMŮ (krátký satirický útvar končící pointou)
PETRONIUS ukončil život sebevraždou. SATIRICON (s románem Hostina u Trimalchiona).
Thukikides – války peloponéské
Epigram – krátký satirický útvar, kritizující vyšší mocnářskou společnost
Oidipovský komplex – chorobná závislost na matce
abi77