KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY (Magnoliophyta)
- nejmladší, nejpočetnější a vývojově nejpokročilejší skupina semenných rostlin, doloženy už ze střední jury
- dokonalejší soustava vodivých pletiv, zdokonalená ochrana vajíček a tvorba květů, přizpůsobených k lákání hmyzích opylovačů
- jsou většinou autotrofní byliny nebo dřeviny, jen málo druhů jsou druhotně nezelené (saprofyté a parazité)
- výskyt: pozemní, epifytní, vodní (sladkovodní, méně mořské)
- vajíčka jsou uzavřena v pestíku (útvar, který vzniká srůstem z jednoho nebo více plodolistů), po dozrání se vajíčka mění v semena
Reprodukční orgány krytosemenných:
Květ - specializovaný prýt omezeného růstu, nese různě přeměněné listy, které se přímo či nepřímo účastní pohl. rozmnožování.Z hlediska stavby, barvy a velikosti je velmi mnohotvárný.
Květní části umístěné na květním lůžku bývají volné či srostlé. Rozlišujeme květní obaly { které se nepodílejí na rozmnožování, jsou barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné), pokud nejsou takto rozlišeny jedná se o okvětí (květy stejnoobalné)} a na vlastní reprodukční orgány květu- tyčinky a pestík.
Pylová zrna (samčí, mikrospory) vznikají meiotickým dělením v prašných pouzdrech tyčinek. Mají 2 obaly (vnější-exinu a vnitřní-intinu) a obsahují 2 buňky-větší vegetativní a menší generativní.
Vajíčka (samičí, makrospory )- ukryta v semeníku a přirůstají stopkou k jeho stěně. Vajíčko je mnohobuněčný útvar, je tvořeno pletivným jádrem (nucellus), ve kterém je uložen zárodečný vak (samičí gametofyt, jehož vývoj probíhá v pletivech sporofytu. Jeho nejdůl. Složkami jsou haploidní vaječná buňka a diploidní jádro zárodečného vaku) . Na povrchu je kryto 1 či 2 vaječnými obaly, které na vrcholu nesrůstají, a tak vzniká tzv. otvor kulový , kterým pylová láčka proniká k zárodečnému vaku.
Opylení a oplození - pylové zrno se zachytí na blizně, buňka rozmnožovací vnikne do cytoplazmy buňky vyživovací a pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku, v níž se diferencuje buňka láčková (vegetativní) a dvě spermatické buňky (samčí gamety) Po proniknutí láčky klovým otvorem dochází k dvojitému oplození, kdy jedna samčí gameta splývá s buňkou vaječnou a druhá s jádrem zárodečného vaku. Vaječná buňka se po oplození mění v zygotu, která se dále vyvíjí v zárodek (embryo). Z oplozeného jádra zárodečného vaku vzniká triploidní živné pletivo-endosperm, který zajišťuje výživu embrya.
Plod je rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin zajišťující výživu a ochranu semen během zrání a často i jejich rozšiřování. Pravé plody vznikají přeměnou pestíku, na stavbě nepravých plodů se vedle plodolistů podílejí i jiné části květu. Dělíme je na plody suché (pukavé- měchýřek, lusk,šešule, šešulka, tobolka; nepukavé- nažka, číška, oříšek, obilka; poltivé- struk, dvounažka, tvrdka ) a dužnaté (bobule, peckovice, peckovička, malvice).
Srovnání vývojově původních a odvozených znaků krytosemennýchrostlin
Znak původní odvozený
Postavení květních částí ve šroubovici (spirální) v kruhu (cyklické)
Květní lůžko prodloužené zkrácené, ploché
Počet květních částí velký, neurčitý malý, určitý
Pohlavnost květů oboupohlavné jednopohlavné
Květní části (K,C,A) volné srostlé
Gyneceum apokarpní cenokarpní
(více jednoplodolistových (Jeden pestík z více
pestíků) plodolistů)
Postavení semeníku svrchní (polo)spodní
Krytosemenné rostliny se dělí do dvou tříd, na dvouděložné a jednoděložné . Mezi oběma skupinami nejsou ostré hranice. Prakticky žádný ze znaků není absolutně stálý.
Srovnání hlavních znaků dvouděložných a jednoděložných rostlin
Znak dvouděložné jednoděložné
Klíčení dvěma vstřícnými dělohami jednou dělohou
Hlavní kořen nezaniká, dlouho vytrvá záhy zaniká, je nahrazen
adventivními kořeny
Kambium vyvinuto,a proto stonek není vyvinuto
druhotně tloustne
Cévní svazky otevřené, uspořádané v kruhu roztroušené po celém
průřezu stonku
Listy řapíkaté, jednoduché či složené většinou nedělené
střídavé, přisedlé
Žilnatina zpeřená, dlanitá, síťovitá, znožená souběžná či oblouková
Květy pětičetné či čtyřčetné trojčetné
Květní obaly rozlišeny na kalich a korunu okvětí
vývojově původnější odvozenější
TŘÍDA : DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY (Magnoliopsida, Dicotyledonae)
Čeleď: Leknínovité (Nymphaeaceae)
-vodní či bahenní rostliny
-dlouhé řapíkaté listy, velké pravidelné květy různoobalné, plodem jsou měchýřky
-tracheje nepřítomny-dokládá starobylost čeledi
př: leknín bílý, stulík žlutý, viktorie
Čeleď: Pryskyřníkovité (Rununculaceae)
- ve stavbě květů- původní i odvozené znaky (prodloužené květní lůžko, květní části zčásti ve šroubovici, z části v kruzích)
- oboupohlavné květy jsou pravidelné, vzácněji souměrné, tyčinek i pestíků je větší počet, plody- souplodí nažek
- char. znak-přítomnost prudce jedovatých látek (alkaloidy)-farmakologie
- př.:Pryskyřník prudký, upolín nejvyšší, blatouch bahenní, hlaváček jarní, koniklec, sasanka hajní, sasanka praskyřníkovitá, orsej jarní, jaterník podléška, orlíčky čemeřice
Čeleď: Bukovité (Fagaceae)
- převážně opadavé větrosnubné dřeviny
- jednoduché listy, jednopohlavné květy uspořádány ve vrcholičnatých květenstvích, plodem je jednosemenná nažka, zčásti zcela uzavřená v číšce
- rozšířeny v mírných oblastech, dřeviny našich lesů
- př.: buk lesní, dub zimní, dub letní, kaštanovník jedlý
Čeleď: Břízovité (Betulaceae)
- větrosnubné dřeviny s jednoduchými střídavými list
- květy mají silně redukované okvětí, uspořádány v jehnědovitých květenstvích, plodem bývá nažka nebo oříšek
- př.: bříza bělokorá, olše lepkavá, olše šedá, habr obecný, líska obecná
Čeleď: Hvozdíkovité (Caryophyllaceae)
- hmyzosnubné byliny se vstřícnými listy
- květy jsou oboupohlavné, 5četné, rozlišené květní obaly, vrcholičnatá květenství, semeník svrchní, plodem je tobolka
- rozšíření v mírném pásu severní polokoule
- př.: rožec rolní, kohoutek luční, hvozdík kropenatý, ptačinec velkokvětý, silenka nicí, koukol polní, kvozdík, karafiáty
Čeleď: Merlíkovité (Chenopodiaceae)
- byliny s jednoduchými listy
- květy jednopohlavné (lebedy) i oboupohlavné (merlíky), drobné red. okvětí, stažená vrcholičnatá květenství (klubíčka), laty či klasy
- plodem je nažka
- osidlují stanoviště s vyš. obsahem dusičnanů, solí, apod.
- př.: merlík bílý, lebeda lesklá, špenát setý, řepa obecná(cukrová, krmná)
Čeleď: Vrbovité (Salicaceae)
- dvoudomé dřeviny s celistvými střídavými listy
- jednopohlavné bezobalné květy skládají jehnědovitá květenství
- plodem je tobolka, semena rozšiřována větrem
- př.: Vrba bílá, vrba křehká, vrba jíva, topol bílý, topol černý, topol osika
Čeleď: Brukvovité (Brassicaceae, Cruciferae)
- hmyzosnubné rostliny se střídavými listy a s květy v hroznovitých květenstvích, pestík má svrchní polohu, je srostlý ze 2 plodolistů
- plodem bývá šešule, šešulka, (struk či nažka)
- hospodářsky významné
- char. znak- přítomnost idioblastů (buňky obsahující enzym myrosinázu-štěpí obsah sousedních buněk (při rozdrcení) za uvolnění hořčičných silicí ostře pálivé chuti (křen)
- př.: brukev zelená, kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, ředkev setá, hořčice setá, řepka olejka, křen selský, česnáček lékařský, kyčelnice cibulkonosná, hořčice rolní, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, ohnice polní
Čeleď: Růžovité (Rosaceae)
- dřeviny i byliny se střídavými listy opatřenými palisty
- květy zpravidla oboupohlavné, 5četné, rozlišené květní obaly, opylení hmyzem, plody jsou měchýřky (tavolník), nažky (mochna, jahodník), peckovice (slivoň, ostružiník), malvice (jabloň, jeřáb)
- pletiva často obsahují éterické oleje
- př.: jahodník, ostružiník křovitý, ostružiník maliník, růže, třešeň ptačí, švestka domácí, broskvoň obecná, jabloň domácí, hrušeň obecná, kontryhel, toten lékařský, trnka obecná, jeřáb obecný, řepík lékařský
Čeleď: Bobovité (Fabaceae, Viciaceae)
- Hmyzosnubné byliny i dřeviny, mají střídavé, složené listy opatřené palisty a zakončené úponkou
- Květy jsou souměrné, uspořádané v hroznu (vikev) nebo hlávce (jetel)
- Char. je tvarové rozlišení korunních lístků v horní pavézu, dvě postranní křídla dole umístěný člunek, plodem je lusk
- Významná je symbióza s hlízkovými (nitrogenními) bakteriemi, které mají schopnost vázat vzdušný dusík
- Hospodářsky významné
-...
Tofinek3-reaktywacja